13. den: 4/7/2010 – Rush–Camac (Camac Valley Camp)–Glendalough–Naas–Camac
Pomalu se blížíme ke konce naší cesty a dovolené. Ranní probuzení v nehezkém kempu bylo větrné a zatažené. Rychle jsme sbalily stan a věci, bufetově posnídaly u kufru auta a odjížděly směr camp č.2 – Camac Valley Park. Nachází se 25km od Dublinu, je zde spojení na letiště a zůstáváme tady až do čtvrtku, tedy dne odletu. Ve včerejším kempu, který se nacházel v nehezké čtvrti Dublinu nebo spíše poblíž Dublinu nás přivítala asi 80letá (to by samozřejmě nevadilo) ale strašidelně vypadající paní. Recepce byla v jednom z mobilhousů, dosti zakouřená a uprostřed s kýčovitou sochou psa v životní velikosti. Vstup ovládali pavouci se svými pavučinami, sprchy ze 2eura byly nechutné a vše bylo velmi umolousané. Musím říct, že při představě setrvání na tomto místě do našeho odletu nám z toho bylo ouzko. Naštěstí jsme objevily kemp, v kterém se právě nacházíme:-).
Po přestěhování naše cesta směřovala do Glendalough. 80km vzdálené město v oblasti Wicklow Mountain National Park je známé a hojně navštěvované pro svou vycházkovou trasu uprostřed lesa s jezery. Hezké, přelidněné město. Ale! Dnes byl významný den českého tenisu, neboť do finále Wimbledonu postoupil po dlouhých letech český zástupce Berdych. Finále proti Nadalovi začalo ve 14hodin a to jsme si nemohly nechat ujít. Turistickou stezku jsme vzaly rychlejším krokem, malinko si zkrátily cestu a rychle se vracely k autu. Rozhodly jsme se jet do vzálenějšího městečka Naas a doufaly, ze najdeme něco, kde se budeme moci dívat. V Naas jsme zastavily před prvním pubem, který byl po cestě. Dveře však byly zamčené. Ale ve chvíli, kdy se Lambri vracela k autu, vystoupila ze dveří paní, že otevřeno mají. Lambri vyjednala televizní přenos ve VIP salonku a již od 4.hry prvného setu jsme s pintičkou irského Smithwicks sledovaly přímý přenos. Berdych sice prohrál, ale strávily jsme příjemný čas v tomto pubu. Po příjezdu do kempu jsme už jen tak lelkovaly. Zítra vracíme auto :-(.
Tach.: 1930km.
2025 ©