Londýn, 24.12.2011 - 1.1.2012 ... aneb Silvestr v Londýně :-)

24.12.2011

Vsechno zacalo jiz nekdy v  prubehu podzimu..jeden vecer jsme se podivaly na stranky  letecke spolecnosti Ryanair za kolik se daji poridit  letenky a v tu chvili bylo rozhodnuto - tyto vanoce nestravime doma..jiz drive jsme s Ryanair  letely za par penez do Irska, ale letenka za 300 Kc smer London byla velka vyzva. Zacalo usilovne hledani ubytovani. Po 3nocich stravenych na netu jsme konecne nasly ten pravy -maly, ale zato cisty a jen par minut primo od centra. Potvrzeni rezervace prislo hned druhy den rano..hura, letime! A tak tedy dnes zaciname nasim prvnim londynskym zapiskem.

Z Brna jsme mely odlet v 10.10 hod dnes rano, ale kvuli spatnemu pocasi o cca 45min pozdeji, proto jsme s napetim ocekavaly, zda stihneme spoj z letiste, ktery jsme mely rezervovany na urcitou hodinu.. povedlo se. Sice jsme musely na letisti dosti zrychlit nas krok a ve finale sprintovat jako Bolt, nicmene vterinu pred odjezdem jsme sedely v nasem autobuse spolecnosti Terravision, ktery nas mel odvezt smer centrum Londyna. Cesta trvala neco malo pres hodinu a konecna stanice byla Victoria coach station. Kdyz jsme vystoupily, zjistily jsme na mape, ze nas hotel je vzdalen asi 3min pesi chuzi.

Skvele, jak nam zatim vse klape. Po par metrech stojime v ocekavani pred dvermi naseho hotelu, jehoz nazev je Cherry hotel. Po chvilce odemykame nas pokoj. Jak jsem jiz psala maly, ale utulny a velmi cisty. Vybalime nejnutnejsi veci a spechame nasat kouzelnou atmosferu tohoto mesta. Pusobi na nas okamzite a my se zde od prvnich kroku citime jako doma, coz pres ohromne davy turistu se nam normalne nestava.. Nase prvni kroky smeruji k Big Benu, ktery zastihujeme v zapadu slunce a nasviceni paprsky pusobi magicky. Za par okamziku je zahalen do tmy, nasvicen a my se nemuzeme vynadivat. Tedy alespon ja. Od Big Benu smerujeme k obhlidce London Eye, aby Lambri zjistila skutecnou vysku a mohla se psychicky pripravit na pondelni navstevu teto atrakce. U kola probihaji vanocni trhy, obejdeme stanky a pro dnesni den se rozhodneme vydat pomalu zpet. Rozmyslime co se stredrovecerni veceri..nakonec se po zamitnutych uvahach nad mekem nebo predrazenym hot dogem zastavujeme v italske restauraci Bella Italia kousek od hotelu. Mala, ale s velmi prijemnou atmosferou. Pravda, italske jidlo se ani za mak nepodoba tradicni ceske stredrovecerni veceri, ale jsme spokojene - jidlo i vino je fantasticke. Po 2 hodinach se pomalu vykutalime s plnymi zaludky do hotelu..tedy alespon ja jsem precpana, protoze jsem neodolala a dala si i vytecny cokoladovy dort jako dezert..a kdyz pisu cokoladovy tak byl opravdu COKOLADOVY. Pro dnesni den hotovo. Jdeme si odpocinout a vyspat se na dalsi dny.  Ceka nas toho hodne. Tak tedy Good night a MERRY CHRISTMAS:)

25.12.2011

Lambri: Dnes jsme se probudily celkem brzy - osobne jsem si myslela, ze jsem se probudila uprostred noci a ne a ne usnout, pohled na telefon po chvili ukazal, ze je neco pred 8… tedy alespon ceskeho casu :-) Po marnych snahach navratit alespon na chvili spanek zpet jsme to po par minutach vzdaly - rozhodly jsme se mrknout na fotky, chvili si cist a pak jsme jiz vstaly, udelaly si snidani a vyrazily. Pocasi nam dnes pralo - Peta pohledem pres zatazenou okenici zjistila, ze je 7 az 5 stupnu a 1250 hektopascalu. Zatimco prijemna teplota se drzela po cely den, tlak nam jiz tak naklonen nebyl - v jednu chvili klesl az k 1050 hektopascalum! Pocasi se nastesti jeste umoudrilo a cely den uzavrelo prijemnych 1350 hPa :-)

Ted jiz ke dni samotnemu - a ze se dely veci! Jen jeste pro upresneni - kdyby nahodou nekdy v budoucnu vznikly pochybnosti nebo byly dokonce vzneseny namitky k nektere z udalosti zde popisovanych, musim predem rict, ze cely den je radne zdokumentovany a veskera tvrzeni je proto mozno celkem spolehlive dolozit!

Nas den zacal stejne jako vcera (a tusim, ze ani v tech dalsich tomu nebude jinak) u Big Benu. Pokud chceme dojit do centra, musime kolem nej projit a od ubytovani to k nemu mame asi 10 minut, takze opravdu luxus. Mozna I proto se tady citime "jako doma" a ne jako turisti, na cemz jsme se shodly hned vcera vecer cestou z centra "domu". Dnes jsme tedy k Big Benu (svuj nazev dostal podle trinactitunovemu hlavnimu zvonu,ktery bije kazdou hodinu a jehoz zvuk vysila BBC do celeho sveta) dosly jinou o trochu delsi cestou podel Temze, okolo budovy Parlamentu, ktera hlavne ze zadni strany a zblizka pusobi velice impozantne.  Odtud jsme se vydaly smer Trafalgar square, ktere s Houses of Parliament spojuje jedna z nejznamejsich londynskych trid, Whitehall, kam se od 16 stoleti prestehovala temer vsechna klicova ministerstva a urady. Jedna z ulic, ktere se na tridu Whitehall napojuji, je mozna o neco znamejsi  Downing Street, ktera je od roku 1732 sidlem ministerskeho predsedy. K domu s cislem 11 jsme se chtely zajit podivat, nicmene jsme se nedostaly ani do ulice - jeji vstup nyni strezi vysoka a bytelna kovana brana, ktera spolecne s hlidkujici strazi zamezi vstupu jakehokoliv nezvaneho hosta ci turisty na toto misto. Tuto branu nechala postavit v roce 1990 Margaret Thatcherova, nicmene v roce 1991 IRA na tuto ulici zautocila a pres branu hodila na Downing Street bombu, cimz malem zabila vsechny cleny kabinetu. Po velice kratkem nahlednuti do ulice pres mrize nase kroky smerovaly dale k Trafalgar square, cestou jsme se jeste zastavily podivat na jizdni straze, o nichz jsme nevedely a jejichz stridani jsme o pet minut propasly.

Tesne pred namestim jsme konecne narazily na mistni coffe shop, koupily jsme si tedy velkou porci kavy Americano (trosku chyba) a usadily se na namesti kafe si v poklidu vypit. 20minutovka u kavy byla jednim z nejvydarenejsich momentu tady - prijemne pocasi (v tu chvili bylo zrejme jeste alespon rannich 1250 hPa ;-) ), nadherny vyhled na historicke budovy a cely Trafalgar square, za jehoz zady se pripominal nedaleky Big Ben, kafe a pozorovani vsech tech turistu a veskereho mumraje kolem = vytecne stravena ctvtrhodinka. Rozhodla jsem se, ze se vyfotim na jednom ze 4 lvu, kteri obklopuji patu pamatniku admirala Nelsona. Uz kdyz me ta myslenka napadla, vedela jsem, ze se to neobejde bez komplikaci, prece jen... podstavec sochy, na kterem lvi sedi, je zhruba ve vysce me hlavy a zaprit se da pouze na dvou mistech, ktera jsou bud moc nizko nebo moc vysoko a jsou asi 3cm siroka... No nebudu to zbytecne protahovat, vzhledem k tomu, ze, jak rika Einstein, "cas je relativni", muzu myslim s klidnym srdcem prohlasit, ze ke lvovi jsem se proste dostala celkem rychle :-) Puvodni myslenku sednout si lvovi na krk jsem po zhodnoceni jeho velikosti a materialu, ze ktereho je stvoren (bronz, velice hladky bronz...), ihned nahradila myslenkou stat mu alespon po boku a tvarit se, ze to tak melo byt. No... fotku se lvim zadkem zase nema kdekdo :-) Po mne se rozhodla i Peta, ze fotka se lvem neni k zahozeni. Nase nazory se trochu lisily pouze v tom, ktera cast lva je fotogenictejsi - Peta se rozhodla vyskocit lvovi primo "do naruce". Nastalo chvilkove usilovne behani od jednoho lva ke druhemu, nebot ji neustale predbihali rodicove, kteri sve deti ke lvovi vysadili a ty mely z toho takovou radost, ze se rodicove rozhodli fotit vesmes detail detskeho obliceje, pripadne celeho ditete - za ditetem lze tusit jakousi sochu, ale ze jde o lva, bude vedet jen a jen ono a fotici rodic... Kdyz si tedy Peta konecne nasla neobsazeneho lva, chtela na nej lezerne vyskocit, jakoby o nic neslo. A jak uz jsem rikala, cas je relativni - mne uz navzdy bude pripadat, ze se tam skrabala dele nez ja, ona to urcite uvidi opacne..Utechou ji budiz to, ze skakala na miste, kde byl podstavec asi o 20 cm vyssi, nez kam jsem lezla ja. Nakonec jsme jeste udelaly par fotek u sochy (?), na ktere se odpocitava cas do zahajeni LOH v Londyne v roce 2012 a pokracovaly dale.

Z namesti jsme vyrazily smer Chinatown (ctvrt plna asijskych restauraci a obchudku, pro me osobne mirne zklamani, ale chceme se sem vypravit jeste jednou, az bude vse otevreno a budou vyvezeny odpadky, ktere se tady I v mnohem luxusnejsich ctvrtich, plnych drahych obchodu, pro me celkem nepochopitelne valeji v pytlich na ulicich - chapu, ze maji zavreno, ze odpadku je moc a ze to je smeti z obchodu, ale tady mi misty pripadalo, jako by nekdo ty pytle hazel bez ladu a skladu z okna...btw, tohle byla asi jedina mini vada na krase celeho Londyna), pak k Picadilly Circus (socha Amora je ve spodni casti prekryta reklamami, na slavne svetelne ceduli bezela reklama na Vodafone - mozna jsem si to pamatovala nespravne, mozna jsem si to predstavovala mensi, uzavrenejsi, poklidnejsi a romantictejsi; nicmene i kdyby pouze oproti ocekavani, tohle misto pro me ztratilo kouzlo... vratily jsme se sem shodou okolnosti i vecer, ale zapusobilo to na me uplne stejne) a pak prehlednutim mirne jineho nazvu ulice jsme misto k Oxford Street dosly k The Mall. Uz se nam nechtelo vracet, tak jsme prehodnotily plan, coz se ukazalo jako dobra volba - Oxford Street jsme navstivily vecer, Vanocni svetelna ozdoba byla okouzlujici! Naopak Buckinghamsky palac a sochu Victoria Memorial je zrejme lepsi videt za svetla - nasviceni muze byt hezke, ale ve chvili, kdy jsme zde byly, se slunce oprelo do zlatave sochy a ta vypadala v kombinaci s modrou oblohou a bilymi mracky jeste majestatneji, nez ve skutecnosti - coz by myslim umele osvetleni zdaleka nezvladlo. Po Buckinghamu jsme tedy zamirily okolo Wellington Arch - sochy kralovny na sprezeni tazene konmi, do Hyde Parku (odtud nasledovala odbocka na hotel najist se, jelikoz temer vse bylo jeste dnes zavreno) a odtud najit zminenou Oxford Street a pres Picadilly Square zase zpet na hotel. Celkem jsme dnes nachodily asi 48,3 km a dnesni spanek si tedy zaslouzene vychutname :-)

26.12.2011

So..dnes nas probudil budik v 6.15, ktery mame nachystan pres tyden do prace. Chvili jsem myslela, ze je to definitivni konec spani, ale nakonec jsme usly a vzbudily se o 2hod pozdeji. Posnidaly jsme a vyrazily vstric dnesnimu planu, coz bylo London Eye a Aquarium. Lambri jiz od prviho dne, kdy spatrila nazivo "oko", tusila, ze se teto podivane nezucastni. Presto stale v ni zila mala jiskricka nadeje, ze tuto atrakci, ktera se se svymi 135m v nejvyssim bode  radi na 4.misto vysokych budov v Londyne, navstivi. Nestalo se tak.. Po vyzvednuti listku a skvele, i kdyz kratke 4D show jsem jiz sama stala ve fronte. Slo to rychle a tak jsem jiz po par minutach nastupovala do kabinky spolu s dalsimi 15 lidmi. Cele oko se toci velmi pomalu takze clovek ma cas se kochat vyhledem na Londyn siroko daleko.  Otoceni trva pul hodiny. Vse klape tak jak ma, je to perfektne organizovane. Vidim z vrchu jak Lambri sedi na lavicce a ceka, mava, ja mavam ji, ale ona me nevidi.

Po oku odchazime do akvaria, ktere je hned vedle. Cely nazev zni Sea Life Aquarium. Sjizdime vytahem do podzemi budovy, presneji 2 patra. Jsou zde do sten vybudovana akvaria, popis zivocichu, kteri se v jednotlivych akvariich nachazeji a samozrejme naucne cedule jak se chovat k zivotnimu prostredi, aby tito zivocichove prezili. Prechazime kolem "znamych hercu" z Nema, kteri jsou tu zastoupeni hned v nekolika akvariich, kolem ruznych krabu, krevet, morskych koniku az po nejvetsi akvarium, ktere jak pozdeji zjistujeme je vystaveno na 2 patra a v kterem plavou mali zraloci a zelvy Caretta Caretta, ktere normalne ziji na reckem ostrove Zakynthos. Uzasna podivana, od ktere se nemuzeme odtrhnout. Ale tim jak je toto nejvetsi z akvarii vybudovano, na nej vzdy prekvapive narazime at uz za rohem nebo o patro vys. Cela prohlidka nam zabere asi necele 3 hodiny. Vychazime hladove a tak jdeme najit  neco, kde se najime. Hned o ulici dal je par restauraci, kde se muzeme najist. Vybirame si jednu z nich, davame si home made burger and chips, cup of tea. Docela dobre, Lambri mela chut na burgera, splnilo to jeji ocekavani. Po jidle se vracime zpet k London Eye.. Mame, tedy vlastne ja, mam jeste jeden listek. Tim, ze se Lambri navstevy kola vzdala, mi umoznila jej navstivit pres den i vecer. A tak tedy znovu vystojim kratkou frontu a jiz opet stoupam do vysin. Zhruba v nejvyssim bode vyhlidky doslo v nasi kabince k zasnoubeni..bylo to uplne filmove predstaveni. Mlady Ital poklekl a s otevrenou krabickou, ve ktere mel prsten, pozadal svou milou o ruku. A ta rekla ano a cela kabinka zacala mlademu paru tleskat. Pak jsme se jiz v poklidu dotocili do cile, nasla jsem Lambri a vydaly jsme se pomalu do hotelu s tim, ze se jeste nekde zastavime na kafe. Jelikoz je dnes tzv Boxing day, je i dnes vetsina obchodu a restauraci zavrenych a tak jsme dosly az na Viktoria station, kde jsme zasly do kavarny Costa. Posedely jsme u Espressa Machiato a pomalu se vydaly "domu". Odpocivame na dalsi londynsky den. Good night.

27.12.2011

Dnes jsme si byly vyzvednout London Pass, ktery jsme si jiz objednaly a zaplatily v Cesku a opravnuje nas ke vstupu do danych londynskych pamatek. Jsou v nem zahrnuty skoro vsechny londynske zajimavosti. London Pass se vyzvedava kousek za Trafalgar Square a kdyz jsme na teto strane Londyna, rozhodly jsme se pro dnesni den pokracovat v ceste az k Tower Bridge. Vydaly jsme se pomalu pres  Covent Garden, kde jsme nemohly nenavstivit jedno z londynskych proslulych trzist, ochutnaly espresso v kavarne Notes, ja byla naprosto unesena z peny a horkokyselosti kavy, kterou zde pripravuji na stroji La Marzocco, Lambri kava naopak vubec nechutnala. Ale jak vime, vubec tomu nerozumi...

Pak jsme jiz nase kroky smerovaly ulickami dolu k Temzi. Nase prvni navstevni zastavka byla v Shakespearove Globe Theater. Zde jsme nejprve prosly muzeum a pak sly na prohlidku divadla.  Pruvodkyne byla velmi vtipna dama, ktera nas naprosto upoutala vypravenim a vtipnymi historkami. Divadlo je docela male a tak po pul hodine stojime zpatky na brehu Temze a vykracujeme zase o kus niz. Jelikoz je po ceste London Bridge, ktery nabizi neobvyklou velmi strasidelnou prohlidku, nemohly jsme si toto misto nechat ujit. Musim rict, ze prvni cast prohlidky jsme uvazovaly jak to udelame, abychom mohly odejit. Nastesti jsme setrvaly a druha, strasidelna cast opravdu stala zato. Sli jsme ve skupince 8 lidi za sebou serazenych do tzv.vlacku. Po trase, ktera prochazela nekolika useky a kde pouze problikavalo bile svetlo a jinak byla cernocerna tma, na nas cekalo nekolik nastrazenych hrozeb. Byly to zavesene hlavy, ktere se z niceho nic objevily pred oblicejem, lide vystupujici ze tmy, kteri nas lekali, ruzne mrtvoly, zurici pes, hororova cast s clovekem, ktery mel trhat zbuby apod.. Bohuzel se to neda popsat, ale Lambri nekolikrat ulekem zarvala a parkrat se me pevne chytla..byla to opravdu sranda :-)

Po zastaveni na London Bridge jsme se jiz vydaly kolem Temze k Tower Bridge. Za par okamziku jiz se pred nami objevil v cele sve krase. Videla jsem ho jiz 3krat, ale pokazde me tato stavba okouzli a nadchne. Po chvilce stani ve fronte nastupujeme do vytahu, ktery nas vyvezl do posledniho patra mostu a odkud vede "chodnicek" z jedne strany veze na druhou a zpet. Rozhled je i techto vecernich hodinach uchvatny. Po obou stranach "chodnicku" na moste jsou umistene fotky ze stavby mostu a fotky  nekolika nejznamnejsich staveb mostu po celem svete (je zde mj. i Karlův most). Po prohlidce a rozhledu jedeme vytahem zpet dolu a pracovnice Tower Bridge nas vede do puvodni strojovny odkud se ridilo zvedani mostu. Velmi zajimava podivana. Tim nase navsteva Tower Bridge konci.

Soucasti London Passu je I plavba po Temzi. Toho vyuzivame a od Toweru jedeme zpet na Westminster na lodi. Cestou se rozmyslime, ze na jidlo zajdeme do Chinatown na nejakou cinu. V pruvodci jsme nasly doporuceni na restauraci New World. Vydavame se tedy opet smerem k Trafalgar square a dale do Chinatown. A pak se bohuzel stava velky omyl a my si pleteme New world s restauraci New China. Tedy nepleteme, jen jsme dosly k adrese, kde mela byt ta nase restaurace, chvili se podivovaly, ale pak si rekly, ze vedle sebe prece nebudou 2 restaurace s tak podobnym nazvem..byly. Kdybychom udelaly 5 kroku navic za roh, mohly jsme mozna byt spokojenejsi.. Jidlo ve finale az tak spatne nebylo, tedy alespon to moje, ale cekaly jsme vic. Tak priste. Vychazkovym krokem kolem Buckinghamu nabirame smer nas hotel, po ceste zastavka ve Starbucks pro jedno Coffee to go na Victoria coach station a hura do postele. Dalsich 9 hodin na nohou mame za sebou. Pocasi nam nastesti preje, denni teploty se kazdy den vysplhaji na cca 10 stupnu, coz na prosinec neni vubec spatne. Lambri se puvodne rano vydala ven jen v mikine, nastesti sve rozhodnuti prehodnotila a nelezi ted se zapalem plic, ale jen obrovskou unavou. Zitra se vydavame po stopach londynskeho zvireciho obyvatelstva, tedy do zoo.

28.12.2011         

Jak jsem vcera predeslala, dnesni den jsme mely v planu navstivit ZOO, coz je taky soucast naseho London Passu. Je to pesky trosku dal proto jsme si rano vyridily Oyster Card, slevnenka na dopravu, nasly zastavku naseho spoje a za par minut jsme se kochaly vyhledem z horniho patra doubledeckeru. Zoo se nachazi v rozlehlem Regent' s parku. Zoo neni nijak velka, ale ani mala. Je docela prehledne tematicky rozdelena a najdeme v ni zastoupena zvirata skoro ze vsech kontinentu. My byly samozrejme unesene z tucnaku, ale velmi na me zapusobila i kampan na jejich zachranu, pobavily jsme se u tygru, kteri v teto zoo miluji parfemy a zazvor, takze jim kazdy den nastrikaji jejich oblibene veci nejakym parfemem a posypou zazvorem. Pokud bych to nevidela na vlastni oci, nikdy bych tomu neuverila. Ale ti tygri byli opravdu v sedmem nebi a veci tim nastrikane a posypane olizovali, mazlili se s nima. Nadchli nas take plazi, ale jak jsem psala, cela zoo je zajimava a my jsme tam stravili 5 hodin ani nevime jak.

Rychlou dohodou jsme se rozhodly, ze dnes vyzkousime indickou kuchyni a to konkretne restauraci Chiwko, ktera se nachazi kousek od Picadilly circus a je doporucena v nasem pruvodci. Busem jsme tedy dojely zpet do centra, ktere se k nasemu prekvapeni rozrostlo asi o dalsich milion turistu a v ulicih uz neni tak jednoduche se nekomu vyhnout. Dnes jsme nastesti oproti vcerejsku nasly spravnou restauraci na prvni pokus. Zpocatku se nam zdala ponekud prazdna, ale behem nasi navstevy se zaplnila skoro do posledniho mista, a to je pomerne velka. Jelikoz se v indicke kuchyni vubec nevyzname, vyber jidla nam pomerne trval, ale myslim, ze jsme nakonec zvolily spravne. Tedy Lambri opet k tomu zaujala nemastnoneslany postoj, ale mi jidlo chutnalo velice. A velmi delikatesni byl jejich opeceny chleb podavany k jidlu.

Pri veceri jsme si odpocinuly a tak jsme se rozhodly, ze se jeste zastavime do Hyde Parku, kde probiha Winter Wonderland, coz je vanocni jarmark spojeny  s kolotocovou zabavou, bruslenim na kluzisti a spoustou svetel a hudby. Pri odchodu jsem rikala, ze si pripadam jako v nejake vanocni pohadce..V jednom stanku delali potatoe panckakes, coz jsou nase bramborove placky. Podavali je s povidly. Jinak clovek zde muze koupit i svarak jako na nasem klasickem vanocnim trhu. Ovsem celou dobu se tesim na to, az zde napisu, jak se Lambri dnes popletla...u vchodu do Winter Wonderland stoji budka, na ni je napsano BOX OFFICE. Clovek si zde musi vymenit za tokeny, kteryma pak plati na atrakcich..a kdyz jsme dnes vychazely, sla Lambri k budce bliz. Rikala jsem si, ze se jde podivat, kolik stoji 1 token, ale...ona mi povida.."Ja jsem debil, ja si celou dobu myslim, od chvile, kdy jsme tu byly pred 2 dny poprve, ze je to POST OFFICE {neboli posta} a ze tady sedi sob a razitkuje pohledy, ze bych mu tady dala pohled pro babi." To jsem fakt byla mrtva, protoze tohle bych od ni necekala..jo, jeste jedna velka legrace byla v parku, na takovem adventure kolotoci, kdy lide museli chodit a prekonovat ruzne prekazky. Jednou z nich byl jezdici pas, na kterem kazdy druhy ztratil balanc..na konci pak obsluha tohoto "kolotoce" poustela spodni vzduch, ktery pani, ktera prave pres nej prekracovala nazvedl kabat i se sukni, ale tak, ze by ji Marylin mohla zavidet :-) Ukazala opravdu vsechno..ani jsem necekala,ze se takhle nasmeju. Na trhu se nam velmi libi tak doufam, ze se nam jej podari jeste navstivit a vyzkouset neco z mistnich stanku. Zitra nas ceka jedna z nejlepsich atrakci, na kterou se obe tesime a to je Wimbledon a taky snad stihneme prohlidku stadionu FC Chelsea. Takze rychle spat, ceka nas ranni brzke vstavani.

29.12.2011         

Dnesni den byl velmi vyjimecny. Byly jsme poprve na mistech, kde jsme jeste nikdy nebyly, ktere zname z televize a kde je skoro nemozne se dostat. Rec je o Wimblednou a Stamford Bridge, ktery je domacim hristem anglickeho klubu Chelsea.. V pripade Wimbledonu si clovek muze vystat nekolika hodinovou az denni frontu a pokud se mu postesti, muze se dostat dovnitr. Cena vstupenek roste umerne dni problizijicimu se finale. Na finalovy zapas se cena vstupenky v prepoctu na ceske koruny pohybuje okolo 45tisíc... Nesmi se Vam vsak prihodit, ze by se vam mohlo chtit curat nebo ze by clovek mel zizen, protoze ve chvili, kdy opustite sve misto, už se na něj nedostanete. V případě, kdy sedíte na Centre Courtu nebo na Court No. 1, vrátíte svůj lístek při odchodu a ten je pak prodán nekomu jinému, kdo se chce na zápas dodívat - tyto lístky se prodávají za 5 liber a vytezek z druheho prodeje jde na charitu. Behem hodiny a pul, co prohlidka trvala jsme dostaly od nasi fantasticke pruvodkyne spoustu zajimavych informaci od historie az po soucasnost. Jako velke fanynky tenisu jsme si uzivaly kazdou minutu stravenou v All England Club. Mely jsme moznost posedet na central courtu, courtu nr 1 a take v konferecni mistnosti, kde teniste davaji po zapase interwiev a dokonce na zidlich, na kterych sedavaji a davaji rozhovory nejlepsi teniste sveta. Cely den se mi honi hlavou jake zajimavosti jsem dneska videla a tesim se, az budu usinat a vse si znovu promitat v hlave. Psala bych a psala, ale byla to reportaz na 5 stranek..Nechtelo se nam vubec z Wimblednou odejit, ale mely jsme v planu stihnout jeste jeden stanek, tentokrat fotbalovy a to stanek Blues jak se fotbalistum Chealsea prezdiva.

Stadion Stamford bridge lezi 4 zastavky metrem od Wimledonu. Jeste bych napsala, ze obe stavby jsou soucasti mesta, tedy hlavne fotbalovy stadion vzhledem ke sve kapacite a velikosti pusobi skoro nenapadne. Ale to uz jsem zase odbocila. Zpet na Stamford Bridge. Hned od prvniho vnejsiho pohledu pusobi stadion velmi organizovane a prehledne. Zavidim Anglii jak se dokazala vyrovnat s rowdies.. I na stadionu Blues jsme se dostaly do mist, kde bezny navstevnik fotbalu se nedostane. Byly to satny domacich i hostu - skvela predstava, ze sedim na miste, kde se normalne prevleka a masiruje napr. Messi a v domaci satne videt pripravene dresy a pantofle pro cely A team vc. Petra Cecha. Opet musim podotknout, ze jsme i tady mely stesti na pruvodce... Mohli jsme opet usednout do konferecni mistnosti, na mista, kde hraci a trener poskytuji rozhovory, kde hraci podepisuji smlouvy a vyjit tunelem na hriste, odkud vychazeji tymy ze svych saten. Obdivuji pamatky a historii Londyna, ale tyhle 2 sportovni navstevy jsou moje top of London. Opet sehnat listky na zapas je nemozne, protoze jdou v prvni rade do prodeje drzitelum permanentek, kterych je 99%. Zbytek maji moznost koupit fanousci hostu. Pro obycejneho navstevnika Londyna je moznost sehnat listek pres cestovku spolu i s cestou nebo si zaplatit tzv. hospitality, coz ale znamena cenu okolo 13tis. Skoda, rada bych se podivala na skvely fotbal. I tady jsme si navstevu uzily a pokud se stane zazrak a budeme mit moznost navstivit neco z techto veci osobne, tak to pro mne  bude  na dlouhou dobu neprekonatelny zazitek. 

Ze stadionu jsme jiz pak jely smer hotel, je to pul hodina busem na Victoria station. Na pokoji jsme si chvili odpocinuly a sly se nekam najist. Bohuzel zacalo prset a tak jsme zvolily jeden z fast foodu na Victoria, Burger King. Nestalo to moc zato, takze se ani nebudu rozepisovat. Prestalo prset tak jsme se rozhodly, ze se vydame smer centrum na kafe. Shodou okolnosti jsme se vydaly jinym smerem nez jsme mely a natrefily tak na prima ulici s docela zajimavym a levnym jidlem. Treba se sem jeste vratime.. Dosly jsme az  k London Eye, ale z druhe strany smerem od Southbank. V ramci London Passu jsme mely moznost ziskat 6 tokenu v herne hned u oka. Neni to klasicka herna s videoautomaty jako u nas, ale obrovska video herna, kde jsou simulatory aut, motorek, air fotbal.. Za 6 tokenu, ktere jsme dostaly jsme si zazavodily v rallye aute a prave na simulatoru motorek. Hned za rohem a vlastne pod okem je jedno z mnoha vanocnich kluzist. Chtely jsme udelat jeste fotku s nazdobenymi stromy a sviticim okem z te strany a kdyz jsme prochazely kolem cedule s informacemi o cene brusleni, nabidla nam jedna pani svuj listek, ze je nemocna a deti s manzelem brusli a ona to nevyuzuje. Chvili jsem stala zarazena, ale pani to myslela naprosto vazne a dokonce nechtela ani penny.. Tak jsem byla velmi vdecna a mela velkou radost, protoze sice v ramci London passu jsme mely kluziste zdarma, ale mimo centrum a to uz bychom nestihly.. A navic brusleni pod okem je neco.. Normalne se da listek koupit za 12 liber na 45minut nebo jako balicek se vstupem na London Eye, ale pres den byva v odpolednich hodinach i vyprodano. Jeste jednou pani touhle cestou dekuji. Brusleni zacinalo ve 21hod. Touto dobou jiz moc bruslaru nebylo, prostoru na lede bylo dost. Lambri nebruslar bohuzel trpelive sedela a cekala venku u kluziste az se vybruslim.. Klobouk pred ni dolu.. Byl to skvely zazitek. Pak jsme se jiz vydaly cestou k hotelu, ze snad potkame nejaky otevreny pub.. Bohuzel zacalo opet lit, ale kousek od Victoria jsme natrefily na typicky english pub i s wifi pripojenim. Chut na kavu se mezitim zmenila na chut na pivo. Meli velky vyber, dokonce byl na cepu i Staropramen. Ale zvolily jsme osvedceny Foster's a Strongbow. Pub byl velice prijemny, hlavne to, ze se tady kouri venku je supr, clovek nesmrdi. Daly jsme si po pinticce a vyrazily na pokoj. Byl to dlouhy den. Ted jak zjistuji je jiz docela dost hodin, ale chtela jsem vse napsat, protoze zitra by toho bylo 2xtolik. Takze koncim a jdu snit svuj maly velky sen o navsteve Wimbledonu a fotbaloveho zapasu. Good match!

Lambri: Jeste jsem chtela Petu doplnit (vzhledem k tomu, ze uz me od druheho dne k zapiskum nepustila, asi se ji muj popis jejiho splhu na lva nelibil :-D ). To ze jsme mely stesti na oba pruvodce nema nic spolecneho s tim, ze jsme byly v satnach, v konferencni mistnosti atp., jak to muze z predchoziho zapisu vyznit... Je tim mysleno to, ze jak ve Wimbledonu, tak v Chelsea (a koneckoncu i v Globe Theatre), jsme meli jako pruvodce lidi, kteri vedeli vse, na co se jich kdo zeptal, byli vtipni a dokazali vykladem strhnout celou skupinu. Mozna jsou takovi vsichni, ale cestou jsme potkali 2 dalsi skupiny a obe jsme se shodly, ze jsme mely na pruvodce stesti.. Konkretne v Chelsea napriklad v satne hostu pruvodce vtipkoval na tema vyska vesaku v satnach a tedy nevhodnosti satny pro klub FC Barcelona (Messi mel trosku problem doskocit a povesit si obleceni ;-) ... btw, ted mi Peta rekla "to tam nepis", takze az to uvidi, uz si asi bude notebook peclive strezit a tohle je zrejme muj oficialne posledni zapisek z nasi cesty do londyna :-)... ), dale se zminil o velkem zrcadle, ktere je hned vedle dveri a ktere museji pri zapasech s Manchesterem United davat pryc (W. Rooney) a od ktereho naopak odhani vsechny sve spoluhrace a ostatni cleny tymu hrac Realu Madrid, Cristiano Ronaldo :-) Ve Wimbledonu me osobne mimo jine zaujalo, ze vyska travy, na ktere se hraje, je presne 8mm, pres zimu je udrzovana na 1,5 cm - pred zahajenim se pak peclive striha milimetr po milimetru... Firma Slazenger, ktera je oficialnim partnerem a dodava micky, jich kazdorocne na Wimbledon doruci 72000! V Globe Theatre pak to, ze zastupci pro divadlo tezce vybojovali jako pro jedinou budovu v celem Londyne, moznost vybudovat jej pro zvyseni autenticity ze dreva. Taky si zavtipkovala na tema usazeni kralovske rodiny v kralovske lozi vpravo (strana tradicne spojena s nebem) a Tonyho Blaira nebo manzele Clintonovy vlevo (peklo). Jakykoli umysl vehementne poprela :-)  Jo a budou v sezone 2012 zkouset a uvadet jednu Shakespearovu hru pro hluchoneme – herci I publikum budou hluchonemi, pani se tedy velice tesi na atmosferu, ktera zde bude…

30.12.2011         

Lambri: Chyba a spatny usudek, duvera ve mne stale panuje, dnesek mam za ukol zvecnit na obrazovku a do pameti NB opet ja :-) Puvodne planovany vylet do Oxfordu jsme z neurcitych duvodu zamitly a rozhodly se dohnat to, co jsme zde mely v planu, ale nestihly. Na programu dne se tedy ocitla ctrvrt Camden Town a alespon pohled na misto, kde byvaji trhy (bohuzel pouze o vikendech), dale cast zvana Little Venice (Male Benatky), podle mnozstvi mostu a mustku a zrejme (ano, nedosly jsme tam) i kavarnicek a obchudku a domecku podel vodniho kanalu Regent' s Canal, pak Abbey Road a prechod, kde skupina Beatles nafotila slavny obrazek na stejnejmenne album, Notting Hill a trznice Portobello Road, nasledne presun do casti SOHO, do kavarny Milk Bar, kde si dame kafe a neco tepleho k snedku (zdejsi polevky i kafe je oslavovano v pruvodcich i diskusich na internetu). Odtud se pak vydame pesky smer hotel, a cestou konecne navstivime slavny Harrod' s.

Nic z toho se nekonalo :-) Autobusem jsme dojely k zastavce, kde jsme vystupovalu do ZOO, s tim, ze ji o par stanic prejedeme, vystoupime az budeme tusit Camden Market, dame si tam nekde kafe, projdeme se do Malych Benatek a dal podle planu. Asi o 4 zastavky dal jsme dojely do centra Camden town, ktere bylo plne lidi - vsude plno obchodu, stanku, stanecku, kavaren, poulicnich prodejcu, zmet lidi ruznych typu, stylu, obleceni...Temi obchody nemam na mysli nic luxusniho, ale prijemne male kramky plne Martensek, Conversek, LP desek, rucne vyrabenych sperku, metalovych, rockovych i punkovych tricek - i v miminkovskych velikostech a dokonce jsme neodolaly a vesly se podivat i do praveho comic book store, neboli obchodu s komixy - novymi vytisky i archivnimi a cennymi kousky za desitky liber. Asi po hodine prochazeni obchudky jsme dosly na konec a videly par malinkych mostu a ceduli Little Venice, 2 3/4 mile. Na druhe strane mostu byla kavarna, takze jsme k ni dosly, ze si dame kafe a pokracujeme smer Male Benatky.. No, co se delo pak je trosku tezke popsat - to se musi videt a zazit - naproti kavarny, ve dvore domu, kde kavarna stoji, byl stanek s Tureckou kuchyni, sly jsme se mrknout. Vedle nej stanek s Mexickou kuchyni, sly jsme se taky mrknout. Vedle stanek s jinou Tureckou kuchyni, vedle s Indickou, vedle s kavou, vedle s Tureckymi dobrotami, vedle s Francouzkymi palacinkami... uz si ani na vsechno nevzpomenu... Na opacne strane dvorku byly stare drevene schudky, ktere vedly do patra domu, sly jsme si tedy vyfotit dvorek zhora a rozmyslet se, u ktereho stanku se najime (odolat neslo...). Jenze ejhle... nahore za schudky byl pruchod do vedlejsiho domu a tam obchod s kytarami a dalsi s obrazky a dalsi s fotkami s londynskymi motivy a dalsi s rucne vyrabenymi sperky a originalnim oblecenim... a uz jsme zase na ceste, odkud jsme prisly... a pres cestu je stanek s Cinskou kuchyni, "tak mrknem jeste tam a rozhodneme se, co si teda dame". Naproti stanku jsme si uz zdalky vsimly, ze stoji zaparkovano nekolik desitek skoro stejnych skutru - ve skutecnosti jen breh vodniho kanalu lemovaly atrapy motorek (od sedatka dozadu) a vytvarely tak desitky mist k sezeni a poklaboseni u dobreho jidla a piti. U stanku s cinou samozrejme nezustalo - prosly jsme dal a mely moznost nahlednout pod ruky kucharu a prodavacu kuchyne Italske, Thajske, Etiopske, Libanonske, ochutnaly jsme vyborne donuty namocene v nutele, daly si moc dobre kafe, k jidlu nakonec vyhrala cina pro Petu a kureci (vse ostatni uz bylo vyprodano) "pita" pro me. Kdyz na trh zpetne vzpominam, absolutne nedokazu pochopit, jak se ty stovky stanku na tak malou plochu dokazaly nacpat, a to dokonce tak, ze se clovek i pres preplnenost necitil nepohodlne... Pro me je navsteva trhu v Camden Town jednim z top zazitku v Londyne a hodne dlouho na ni nezapomenu. Uvazujeme o tom vratit se sem zitra alespon na jidlo, ale mame v planu jeste jeden trh, kam jsme zatim nestihly zajit, tak uvidime.

Jakmile jsme se dostatecne vynadivaly a nasaly co nejvice mistni atmosferu, ktera je opravdu kouzelna a myslim, ze stejne jako nas pohlti kazdeho, kdo sem zavita, pokracovaly jsme smer Little Venice. Bohuzel, pocasi nam uz druhy den nepreje a tak jsme se po par desitkach metru rozhodly vratit zpet, dojit k zastavce a odjet na hotel. Tam jsme nechaly veci a zasly si jeste na kafe a caj do Starbucks, ktery mame asi 3 minuty od hotelu. Jsme obe zvedave, jak to bude zitra v centru vypadat a od kolika se zacnou lide shlukovat okolo Big Benu a naproti London Eye. Obe doufame, ze se pocasi umoudri a nebude nam to cekani na novy rok kazit destem ci mrholenim.

Musim jeste dodat, ze jsem velice prekvapena, ze i kdyz jsem si zpocatku rikala, ze budeme mit spoustu casu nazbyt a spoustu veci tak uvidime vicekrat, nestalo se tak a prave naopak, i kdyz jsme si odrekly navstevu Oxfordu a zitra je nas posledni den tady, stale jeste mame plno mist, kam jsme se nestihly podivat, pripadne kam jsme se chtely jit podivat minimalne jeste jednou... Po 3denni navsteve Dublinu a rozcarovani z nej jsem si ted rikala, co budeme ve meste 9 dni delat... Ted vidim, ze ani 14 dni by nestacilo na to, abych odtud odjela spokojena a s pocitem, ze jsem stihla vse co jsem chtela - a to jsme se v podstate pohybovaly temer vyhradne pouze v samem centru. Taky musim uznat, ze zdejsi atmosfera je neopakovatelne uzasna a je to prvni misto, ktere jsem kdy navstivila a ktere na me takto zapusobilo, takze bych klidne dokazala celych tech 9 dni chodit porad dokola po jedne trase a pozorovat ten srumec kolem a vubec by mi to nevadilo...

31.12.2011

Lambri: Dnešek dopisuju až 8.1.2012, už na našem NB, takže i s diakritikou :-) Zápisek to bude krátký, protože už si jednak na vše nevzpomenu a jednak už pocity malinko vyprchaly, takže už jen věcně :-) Ráno jsme se vydaly nejprve k Buckinghanskému paláci, abychom se podívaly na střídání stráží. I když jsme dorazily s asi půlhodinovým předstihem, všechna místa, odkud bylo něco vidět, byla už obsazená. Po chvíli přecházení jsme se nakonec rozhodly počkat na vyvýšeném podstavci sochy před palacem, kde již bylo take plno, ale díky schůdkům bylo alespoň něco málo vidět. Nakonec se to ukázalo jako správné rozhodnutí – 2 vojenské kapely přišly ze zadní strany (The Mall a jedné boční ulice), takže jsme alespoň ty viděly z první řady.

Po skončení střídání jsme se vydaly směr London Bridge – u něj bývá každou sobotu a neděli trh Borough Market, kde nakupuje i Jamie Oliver a kam jsme se chtěly před odjezdem ještě podívat. BTW - Peťa mě celou dobu strašila tím, že až na trhu skončíme, bude již centrum plné a ohňostroj pořádně neuvidíme, takže jsem byla malinko nesvá celou dobu :) Trh byl otevřený a my opět nevěděly kam se dřív dívat :) Trh je rozdělen do několika částí, kde jsou stánky s nejrůznějšími čerstvými potravinami – sýry, masem, olivami, olivovým olejem, bylinkami, zeleninou, ovocem... Jsou tam I stánky s občerstvením – ať už různými obloženými bagetami, vařeným indickým jídlem, dokonce jsem poprvé na vlastní oči viděla pravé raclette – s našim domácím raclette grilem se to moc srovnávat nedá :-) Obrovský kus sýru byl nakrojen, umístěn do držáku a jeho horní vrstva se ve speciálním grilu zahřívala, jakmile byla malinko rozteklá, “odškrábla” se a s pečivem nebo na bramborách prodávala zákazníkům. My se nakonec rozhodly (tedy... Peťa se rozhodla, já ji až do nasycení užírala :) ) pro fish and chips, jelikož jsme tady ještě neměly (Peťa ještě neměla) a tohle byla asi poslední šance. Rozhodla se pro Plaise, což je platýs a jak jsme se posléze doma dočetly v brožuře, kterou jsme si vzaly v akváriu, neměl by se jíst... Doufáme, že to byl druh, který se jíst může :)

Návštěvu trhu jsme zakončily návštěvou ve vyhlášené kavárně Monmouth – zmiňují ji jak průvodci, tak lidé na různých diskusích o kávě. Před kavárnou byla asi 20metrová fronta, která věstila opravdu dobré kafe... Po chvíli vyšla jedna ze servírek ven, lidí se postupně ptala, co si dají a psala si to na jednotlivé kelínky, které měla v ruce. Když jsme přišly na řadu, opravdu tam už na nás čekala naše kava! A byla opravdu, jak potvrdil kávový (nejen) expert ;-), vynikající. Co mě uvnitř zaujalo – jen pár mist k sezení podél oken, a uprostřed jeden velký stůl, podél něj dvě dlouhé lavice a na stole prostřeno jako na tabuli větší rodiny při snídani – košík se spoustou pečiva, na tácku větší kostka másla, spousta různých džemů, med, hrníček a v něm spousta nožů. Na stole pak cedulka – u pokladny zaplaťte, připravte si snídani podle sebe a snězte co chcete... U nás podle mě zatím nepředstavitelná věc :)

S kafem v ruce jsme se vydaly na nejbližsí zastávku autobusu, abychom se svezly do centra – jednak to bylo poměrně daleko a jednak jsem spěchala, protože mě hnala představa přecpaného centra, kam už ani autobus nevjede (Petino strašení zabralo :) ). Cestou jsme se koukaly z okna a asi 100 m před zastávkou, kde jsme měly vystupovat (samotné centrum města), si to po cestě vykračovala liška! Opravdu! A kolem ní nikdo, takže žáden výstřední domácí mazlíček to rozhodně nebyl... Když jsme dojely k London Eye, malinko jsem se uklidnila :) Lidí bylo všude kolem “tak normálně”. Zašly jsme si proto v klidu nakoupit ještě nějaké jídlo, pití a šampaňské na půlnoční přípitek. A pak, jelikož se první řady už začaly plnit (okolo 17...), rozhodly jsme se najít si místečko a sednout si a čekat... Čekání celkem rychle uteklo – sedět u plotu v první řadě se nakonec ukázalo jako celkem dobrý nápad – postávat v davu vzadu bych asi nechtěla... Vedle nás stála od 17 jedna paní ze Slovenska, se kterou jsme se daly do řeči – okolo 22 se ji udělalo nevolno a společně se synem po 5 hodinách čekání musela odejít - tomu říkám smůla...

Ohňostroj, který o půlnoci odstartoval zároveň se zvoněním z Big Benu byl velkolepý – střílelo se z opačného břehu, z ostrůvků, které byly uměle pro tento účel na Temži postaveny a zapojeno bylo I London Eye. Trval celkem 11 minut, ale troufám si říct, že čekání stálo za to. Podruhé bych sice asi takovou dobu nečekala (Peťa prý ano), ale jsem ráda, že jsme se pro to rozhodly a že jsem mohla z první řady vidět jak ohňostroje ve vzduchu, tak ty, které prskaly ze země, a které bychom ze zadních řad asi neviděly. Zajímavé pro nás bylo, když se v 00:12 všichni prostě otočili a velice poklidně se rozešli každý směr domů, další večírek, nebo hotel... Při představě 250.000 lidí, kteří tam společně s námi byli a silvestrů, které jsme strávily v minulosti v českých ulicích, nebo vzpomínkou na loňský, kdy nám 100 od domu hořela popelnice, to pro nás bylo další z mnoha Londýnských překvapení.

(na ohňostroj můžete mrknout tady: http://www.youtube.com/watch?v=q1yLRK2M8YQ )

1.1.2012

Dnes už nic zajímavého, ráno v 10 jsme odjely směr Stansted Airport a ve 13:40 již letěly směr Brno. Zmínku si zaslouží přistání – přes hustou mlhu jsme neviděly vůbec nic, proto nás velice překvapilo, když první věc, která se z mlhy vynořila, byla přistávací dráha asi 5 vteřin před dosednutím letadla na zem!

Jak tuhle dovolenou zrekapitulovat? Asi nejvíce se hodí začít větou “byly jsme překvapeny, jak...”. Jak vše funguje a je zorganizováno – před každou turistickou atrakcí je minimálně jeden člověk, který za Vámi okamžitě příjde, ptá se, jak může pomoci, nasměruje Vás správným směrem a poradí. Jak na všech veřejných toaletách, které byly zdarma, bylo vždy čisto, vždy tam tekla teplá voda a vždy bylo dostatek toaletního papíru. Jak na Silvestra stáli na několika nejfrekventovanějších místech v centru lidé, kteří každému rozdávali plánek s informacemi o tom, kde budou ohňostroje, odkud se na ně dá dívat, kde se naopak stat nesmí, odkdy dokdy nebude jezdit metro, jak se dá kam alternativně dostat. Jak je všude čisto – ať na ulicích, I když nejsou skoro nikde odpadkové koše, tak ovzduší - s bílým kabátem jsem seděla na nespočtu laviček a pokud by v něm Peťa neupadla na mokrou a zablácenou zem, je čistý dodnes ;-) Jak jsou všichni milí a ochotní a I policisté vypadají, že chtějí opravdu “pomáhat a chránit” a nehledají sebemenší příčinu, jak někomu znepříjemnit den.

Samozřejmě si neděláme iluze, že to takto funguje v celém Londýně, respektive Anglii, ale v centru, kde se pohybují denně milióny lidí a turistů, je to opravdu příjemný zážitek a milá zkušenost. Další věcí je, že jsme Londýn viděly z pohledu "turisty". I tak se superlativů nechci vzdát - ani pro turisty to takto nefunguje všude.. Jsem přesvědčená o tom, že například z Prahy bych jako zahraniční turista asi takto spokojená neodjížděla.. i když.. kdo ví.. Rozhodně se sem ještě v budoucnu vrátíme, protože jsme nadšené, tenhle “cestopis” by mohl být 3x delší, protože jsme za celou dobu neměly ani vteřinu, kdy bychom se nudily, neměly na co koukat, nebo byly z něčeho otrávené a v neposlední řadě – ani náhodou jsme nestihly vše, co jsme vidět chtěly. Takže opět, už asi popáté v řadě – naše nejlepší dovolená :)